ČÍM SE TRÁPÍ PEPA MOTOV ?

V džungli betonových krabic tu stojím, přiotráven zápachy řinoucími se z nespočetného množství větracích šachet. S tělem malátným, zrakem dvojím, snad i horečku mám. Přes zamlžené okno do zakouřeného sálu hledím, co vidí oko mé nedospané, slovem vyjádřit se nedá. Tam lidi se baví, netušíc, co strašného je čeká.

Tančí, kolem ramen se drží - zdá se, že starost je jim cizí. Každý z nich opravdu zábavu jen hledá, život úspěšný slaví. Obraz ten strašný před očima pomalu mizí, chce se mi spát, chce se mi plakat.

Jak, to slovy vyjádřit se nedá.

BELLA RES EST MORI SUA MORTE

(je krásné zemřít vlastní smrtí)

josef m.h.motov